Don't worry and kill yourself

11. března 2014 v 20:33 | Strange |  Dear Diary
Stačí pár špatných slov a vy jdete do háje. Nechcete tu být. Nechcete tu žít. Máte pocit, že sem nepatříte. Jenže pak přijde někdo/něco, co vás donutí. Donutí vás to pokračovat. Osoba, zvíře nebo třeba koníček. Jste tu aby jste žili a né se na život připravovali. Ovšem já se na život očividně velmi důkladně připravuju už celejch patnáct let. A to i přesto, že mám důvod žít. Mám naprosto úžasného oře. No teda.. nemám. On není můj, ale je můj. Nedává to smysl já vím. Hugo je ale prostě nadpřirozená bytost, která mě drží nad vodou a to i přes to, že jsem kvůli němu byla včera v posteli s krvavým nosem. Jéj. Jenom mě může dát kůň přes hubu. Ale je mi to jedno. Budu pro něj žít i kdybych nežila. On je něco víc. Díra, kterou nevyplní ani sebevětší a hezčí kluk.


Takhle už to dál nejde. Jsem psychicky závislá na virtuálních lidech. Obzvlášť teď, když mám ty úžasné jarní prázdniny. Například dnes od rána hraju Lolko (League of Legends - really ;)).. Celý tenhle "úžasný" propařený den jsem zakončila naprosto skvělou večeří v podobě salátu s olivami. Aww.. není nic lepšího :3 Ale to pořád neřeší můj problém s oným jedním klukem. Virtuální člověk, kterého jsem jednou v životě viděla a strašně ho ke svému životu potřebuju. Nějak mi to s ním nevychází. On je jiný. Není to přesně ten kluk jakého si každá holka vysní - můj problém je, že já si ho vysnila. A k tomu ještě můj úžasný Hugo, který mi včera prostě dal přes držku. Jo je to kůň. A ne nevím jak se mu to povedlo, ale mám naražený nos, což mi přijde vtipné. Zítra se za ním zase stavím. Mám ho tak děsně ráda a to i přesto všechno co mi dělá. A ještě poznámka na závěr pro vás (i když to nikdo nečte): je pro vás připravena povídka :3 Už jsem v druhé kapitole a zatím se mi to docela líbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jey Jey | Web | 12. března 2014 v 10:53 | Reagovat

Jéjda mane...kolikrát já dostala přes noc od koně, no nepočítám to, hold když tou svou velkou hlavou pohodí...občas je to velká rána :D Pamatuju si na tu největší, kterou jsem schytala...uzdila jsem Hajdinku a najednou zvedla hlavu a bum ho...já vůl si ještě břinkla udidlem o spodní čelist :D
A s tou virtuální osobou...je mnohem těžší idealizovat si a vysnít si osobu, kterou opravdu znáš (a celkem často vídáš)a prostě nechtít vidět všechny ty jeho chyby, jop to je zase můj problém :(

2 Jey Jey | Web | 12. března 2014 v 10:54 | Reagovat

[1]: a ještě...moc děkuju za slova chvály na mojí povídku, docela jsi mi vlila kuráž do žil, že možná zveřejním i ty další, u kterých jsem si myslela, že se s nima přece nemůžu prezentovat na blogu :D

3 Kessi Kessi | Web | 10. ledna 2015 v 11:41 | Reagovat

Krásný kůň :D Fakt že jo, taky je mám ráda. Jinak s tím ostatním souhlasím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama