Duben 2014

Slečna zamilovaná..

26. dubna 2014 v 2:11 | Strange |  Dear Diary
Dvě hodiny ráno. Sakra. Je to se mnou fakt zlý. Deset dní do mých narozenin. Wow. Uteklo to rychle. Bude mi šestnáct. Už tu budu šestnáct let. Za poslední rok jsem stihla zlomit dvoum klukům srdce a jeden stihnul zlomit mé citlivé srdíčko. A teď tu ležím ve své posteli a přemýšlím. Je možné se zamilovat do kluka, kterého znám deset dní? I am just afraid. Nikdy jsem si nebyla ničím jistější. Já to cítím. Všude v celém těle. Kdykoliv si na něj vzpomenu projede mi tělem příjemná vlna a já se usmívám od ucha k uchu. Nikdy jsem ho neviděla. Jenom na pár fotkách. A je mi to jedno. Je tak strašně, ale strašně fajn. I just.. love him. Bude to těžký. Hodinu cesty to k sobě máme. Není to až zas tak strašný. Myslím, že to budem muset přežít. Zatím spolu ani nechodíme. Je to zvláštní. A složité. Ale já ho miluju. Z celýho srdce. Zítra.. em.. dneska jdu na koncert. Konečně uvidím Dymytry na živo. Je mi tak super. Jestli tomuhle klukovi zlomim srdce tak se zabiju. Vážně. Znamená pro mě strašně moc.. Posere se to. Čekám jenom kdy se to posere. Se mnou neni lehký vyjít. Sám mi to řekl, ale řekl, že mu za to stojím a bude o mě bojovat ♥ no nesežrali by jste ho? Po dvoutýdenním vztahu s kubou jsem strašně změkla a takhle to dopadlo. A teď už asi půjdu spát. Zítra kvůli němu budu vstávat v deset. Abych si s ním mohla psát.. :3 Panebože.. ♥

Because I am broken

22. dubna 2014 v 12:26 | Strange
Ano.. Po měsíci a několika dnech jsem se odhodlala něco napsat. Ztratila jsem font z designu.. I tu šablonu.. Bohužel. Ten výtvor vpravo je můj noční výplod fantazie. Za ten měsíc se toho stalo tak strašně moc. Ztratila jsem Martina. Prodělala jsem dvoutýdenní vztah na dálku. Zničila jsem si život. No.. však to znáte. Možná vážně nemám právo žít. Zlomila jsem mu srdce. Jsem bezcitná mrcha. A zlomím ho dalším pokud budu takhle dál pokračovat. A až tenhle blog někdo najde tak se propadnu hanbou. Každopádně tě zdravím cizinče. Jsem monstrum. Ničit životy lidem.. to by mi šlo. Zítra po dvou týdnech do školy. Vůbec se mi tam nechce. Do třídy kterou nenávidím. No.. nějak to ty tři dny přežiju a pak budu zas doma. V teple. V náručí maminky. Jsem tak dobrá v namotávání lidí okolo prstu.. Měla bych za to dostat nějakou cenu. Vystavila bych si jí do poličky a každý den bych se jí pyšnila. Jsem vážně tak špatná? Včera jsem byla vzhůru do šesti. Jo. Teda.. DNESKA. Malovala jsem a muchlala papíry. Brečela a smála se svejm výtvorům. Přemýšlela. Byla jsem venku a seděla jsem tam asi hodinu. V lese. Sama. A bylo mi to jedno. Hrála jsem si se zapalovačem a dívala se na oblohu. Je to strašně jednoduché. Jsem mrcha a musím se trápit. Ano. Život je spravedlivý. A teď mě omluvte. Musím vymyslet jak se nezabít..