Dear Diary

Žiju ve tmě

4. října 2016 v 15:59 | Strange

Je mi jasné, že toto téma se má věnovat lidem, co nevidí. Ale já to chci vzít z trochu jiné stránky.
Od dob, co jsem byla ještě malé nevinné dítě se toho tolik změnilo. A hlavně to, že už nejsem dítě. Mám za sebou dokonce i bouračku, kdy jsem za volantem seděla já. Jsem člověk, který má asi všechno. Rodinu, super bráchu, přítele, domov. Ale některé z těch věcí jsou způsobitelé mých současných problémů.

Je mi jasné, že pokud na tento článek někdo narazí budou to ve většině případů holky a ty mě pochopěj. Mám přítele, který byl sice vždycky úžasný, ale v současné době si snaží najít nějakou bokovku, aby si užil. Sám mi to vysvětluje tak, že já jsem holka spíš na to založit rodinu a on, že je mladý a chce si ještě pořádně užít. In some way, I understand. Každý den jsou pro mě však muka čekání na to, kdy mi napíše, že si našel lepší holku než já a že na mě sere.

Ve dne spím a v noci když je klid sedím na parapetu přemýšlejíc o spoustě otázek života. Miluju tmu. Je tak čistá a přesto plná emocí a výkřiků. Jsem strašný sebekritik a tak sedět v noci na parapetu ve čtvrtém patře panelového domu není úplně bezpečná věc.

Lidé si v dnešní době neváží lidí, kteří si je váží. Uff to byla věta. Jsem si jistá, že jí však všichni rozumíte. Spoustu lidí si už v dnešní době neuvědomuje jak moc lehké je ubližovat ostatním.
Lidi. Mějte se rádi. Ať nedopadnete jako já.

Last prom of year

17. ledna 2015 v 15:41 | Strange
Včera jsem byla pařit. A když říkám pařit myslím tím hodně chlastu, muziky a kamarádů. Heh. Bylo to super. I přesto, že jsem si asi dokurvila páteř. Skoro nemůžu hýbat hlavou a neskutečně mě bolí za krkem a na bedrech. No co. Málem jsem nestihla přijet včas, ale díky bohu jsem se nakonec stihla včas obléct do mých červených šatů a udělat si kudrlinky. Damn byla jsem taková fucking princess.
První hodinu jsem strávila s mojí nejlepší kamarádkou a musim říct, že jsme start trochu přebraly. Jägermeister, džus s rumem, jägermeister, cola s rumem, jägermeister, zelená. Za hodinu. No byly jsme rychle v náladě byla to bžunda když pak přišel náš výměnný student z Kanady a povídal si s námi anglicky.

It's already over.

14. ledna 2015 v 16:48 | Strange
Včera to bylo fucking hard. Potom, co jsem postla mojí simple povídku se dosralo všechno, co mohlo. Abych vás uvedla do situace. Měla jsem přítele z prahy. Chodili jsme spolu 6 měsíců a 18 dní. Já byla zamilovaná, on očividně ne. Jenže silvestr, opilá Strange, SMS k novému roku rozjela nový koloběh téhle situace. Argh jak já bych se za tu smsku nejradši zabila. Začli jsme si psát, volat.. Jenže mě došlo, že to nemělo smysl, že jsem se akorát trápila tak jsem ho včera poslala s radostí do háje. Večer to bylo takový divný. Přes den si nemám s kým psát a je to strašně ehh. Ale tak whatever. Něco skončilo, aby mohlo začít něco nového ať už to bude cokoliv tak jsem na to připravená.

Žijeme aby jsme umřeli

9. května 2014 v 17:30 | Strange
Jsou dny, kdy začne dávat všechno smysl. A ta věc, která vám začne dávat smysl je vaše zamilovanost. Ve středu jsem oslavila své šestnácté narozeniny. Wow. Za tenhle rok jsem se tak strašně změnila. A moje kamarádka mi napsala naprosto dokonalý dopis. Naprosto totálně dojemný.

Slečna zamilovaná..

26. dubna 2014 v 2:11 | Strange
Dvě hodiny ráno. Sakra. Je to se mnou fakt zlý. Deset dní do mých narozenin. Wow. Uteklo to rychle. Bude mi šestnáct. Už tu budu šestnáct let. Za poslední rok jsem stihla zlomit dvoum klukům srdce a jeden stihnul zlomit mé citlivé srdíčko. A teď tu ležím ve své posteli a přemýšlím. Je možné se zamilovat do kluka, kterého znám deset dní? I am just afraid. Nikdy jsem si nebyla ničím jistější. Já to cítím. Všude v celém těle. Kdykoliv si na něj vzpomenu projede mi tělem příjemná vlna a já se usmívám od ucha k uchu. Nikdy jsem ho neviděla. Jenom na pár fotkách. A je mi to jedno. Je tak strašně, ale strašně fajn. I just.. love him. Bude to těžký. Hodinu cesty to k sobě máme. Není to až zas tak strašný. Myslím, že to budem muset přežít. Zatím spolu ani nechodíme. Je to zvláštní. A složité. Ale já ho miluju. Z celýho srdce. Zítra.. em.. dneska jdu na koncert. Konečně uvidím Dymytry na živo. Je mi tak super. Jestli tomuhle klukovi zlomim srdce tak se zabiju. Vážně. Znamená pro mě strašně moc.. Posere se to. Čekám jenom kdy se to posere. Se mnou neni lehký vyjít. Sám mi to řekl, ale řekl, že mu za to stojím a bude o mě bojovat ♥ no nesežrali by jste ho? Po dvoutýdenním vztahu s kubou jsem strašně změkla a takhle to dopadlo. A teď už asi půjdu spát. Zítra kvůli němu budu vstávat v deset. Abych si s ním mohla psát.. :3 Panebože.. ♥

Don't worry and kill yourself

11. března 2014 v 20:33 | Strange
Stačí pár špatných slov a vy jdete do háje. Nechcete tu být. Nechcete tu žít. Máte pocit, že sem nepatříte. Jenže pak přijde někdo/něco, co vás donutí. Donutí vás to pokračovat. Osoba, zvíře nebo třeba koníček. Jste tu aby jste žili a né se na život připravovali. Ovšem já se na život očividně velmi důkladně připravuju už celejch patnáct let. A to i přesto, že mám důvod žít. Mám naprosto úžasného oře. No teda.. nemám. On není můj, ale je můj. Nedává to smysl já vím. Hugo je ale prostě nadpřirozená bytost, která mě drží nad vodou a to i přes to, že jsem kvůli němu byla včera v posteli s krvavým nosem. Jéj. Jenom mě může dát kůň přes hubu. Ale je mi to jedno. Budu pro něj žít i kdybych nežila. On je něco víc. Díra, kterou nevyplní ani sebevětší a hezčí kluk.

It is all about art

9. března 2014 v 22:01 | Strange
Tak to jsem já. Strange. Nebuďte překvapeni. Nebuďte překvapeni ničím, co tu kdy uvidíte. Jsem to jenom já. Vážně poslední dobou zjišťuji jak moc mě baví umění. Fotografování, malování, modeling, spisovatelství. Začíná mě bavit snad všechno, kde se můžu psychicky vyjádřit. Viz.tento design. Působí vesele že? A to jsem chtěla. Je hodně zmatečný, ale prostě v noci jsem měla vizi a dnes večer jsem jí pouze zrealizovala. Poslední věc, co by jste o mě měli vědět - jsem gamerka. A strašně moc velká. LoL, WoW, WoT, MC, HS. A spoustu další.. Miluju to. Miluju všechno. A od toho rubrika Gaming. Prodělala jsem za poslední 4 měsíce dost psychických ujmů. Ale po dlouhé době zase stojím na nohou. A vím, co chci. Chci žít. Ve světě plném umění. Ve světě plném zlých lidí. Nikdo není dobrý. Nikdo. Ani já.. Ani ty! Smutné. Já vím. Ale život je smutný :)
 
 

Reklama