Pieces of mind

Whatever happens, happens.

12. ledna 2015 v 21:04 | Strange
Předem se omlouvám za to, že jsem se absolutně vykašlala na to jak tenhle článek bude vypadat. Je devět večer a já si tu tak ležím v mojí intrácké postýlce a přemýšlím o různých životních otázkách. Dneska to bylo víceméně zajímavé. O poledce jsem byla kouřit a šel se mnou můj spolužák. Bylo to děsně dojemný, protože jsme se bavili o věci jak to se mnou teď je. Nejvíc mě deptá, že na mě začíná bejt vidět, že se fakt bojím. Spolužáci se mě chodí ptát, co mi je a já s úsměvem odpovídám nic. Kdyby tak věděli.

Just let me fucking die.

10. ledna 2015 v 18:20 | Strange
Depression hits you like a motherfucker, but u can make it!
Upřímně nevím, kde začít. Cítím se trošku naštvaná. Víte, pro člověka, kterej už tady to místo má jistý jenom dalších 6 měsíců, je to těžký. Je těžký vidět, že lidi kolem mě se chtějí zabíjet, zatímco lidi, kteří by chtěli žít nemůžou. Vždycky když vidim nějakou mladší slečnu, co si píše na zeď strašně depresivní věci a že jí na ničem nezáleží, že chce umřít, že to všem stejně bude jedno, mám chuť jí napsat něco strašně hnusnýho, protože prostě.. Lidi vzpamatujte se. Oh Strange by vás ráda poučovala a přitom tohle dělá s radostí taky. Okej.. Můj tumblr i twitter je tak trochu přeplněný depresivními věci, ale tak se dostávám přes svoje deprese a různé jiné věci. Je to strašně uklidňující. I když mi poslední dobou přijde, že už pro mě neni uklidňující vůbec nic s mými 15% na přežití. Deprese jsou normální, život je strašná svině a láska ještě větší, ale jsme tady. Všichni spolu. Aby jsme žili. Občas je něco fakt strašný, ale pak přijde den, kdy je všechno tak strašně dokonalý, i když to třeba trvá jen pár dní, je to strašně worth. Všechno teď vidím tak strašně čistě jako nikdy předtím.
 
 

Reklama